Systém Psychosociální Intervenční Služby


Jak způsobit, aby Vás to zajímalo

 

Mám za úkol napsat něco krátkého na téma:  „Zajímejte se o péči o sebe a SPIS Vám v tom pomůže“. Stále přemýšlím o tom, jak to udělat, aby tyto řádky oslovily dosud neoslovené, tak, aby je dočetli do konce a pak se o problematiku začali více zajímat.

Oba s Lukášem Humplem máme, jako kliničtí psychologové, dost zkušeností v tom, jak je těžké zprostředkovat druhému užitečné informace, když je nemotivovaný, slyšet je nechce nebo se prostě domnívá, že se ho dané téma netýká. Ve své profesi jsme se oba dlouho zabývali těmi, co pomoc potřebují – tedy pacienty. Ale pak jsme se nezávisle na sobě dopracovali k poznání, že má-li být pacientům dobře pomoženo, musí být v pořádku ten pomáhající. Unavený, vyhořelý, nemotivovaný zdravotník nemůže moc kvalitně pracovat  - nemá na to energii a stává se tím svým pacientům spíše nebezpečným.

Proto jsme se zhruba před 10 lety domluvili a začali jsme také mluvit o tom, že je se třeba také starat o pečovatele. Sešli jsme se nad pracovníky záchranné služby: Lukáš odtud vyšel – tak říkajíc od píky až po vystudování psychologie, já jsem byla ke spolupráci přizvána dvěmi osvícenými lékařkami ze záchranné služby, které se o tuto problematiku už delší dobu zajímaly.

V začátcích jsme oba byli zahlceni entusiasmem ze získaných dovedností, jak se záchranáři pracovat a proč a jak to je skvělé. Po postupném vystřízlivění, kdy jsme kolem sebe měli spoustu stejně zanícených vyškolených, jsme zjistili, že sice něco umíme a můžeme s tím pracovat, ale nikdo z potřebných o tom neví. Tak jsme začali budovat tento systém psychosociální intervenční péče – SPIS.

K vybudování něčeho nového je potřeba entusiasmus, že jde o dobrou věc a pak velkou podporu k realizaci toho nového. Enthusiasmus byl, podpory se nám dostalo v počátcích hlavně od osvícené ředitelky Odboru krizového řízení na MZ ČR. Začali jsme velmi klopotně budovat systém. Budování prošlo mnoha různě úspěšnými etapami, ba obdobím kdy  jsme se na to oba chtěli doslova vykašlat, protože s měnící se dobou se měnili i lidé, podpora byla střídavá, nebo také vůbec žádná. Jenom to, že jsme na to byli dva, nás myslím zachránilo. Podporu jsme si dávali vzájemně, což nám oběma velmi pomáhalo a nyní jsme tam, kde jsme: postupně se nám podařilo vybudovat systém péče o pečovatele (především záchranáře) s celostátní působností.

Co se podařilo: s pomocí NCO NZO v Brně sestavit výukový program pro dobrovolníky a psycho-profesionály, kteří se do systému péče o své kolegy aktivně přihlásili. Podařilo se vytvořit  síť krajských koordinátorů, kteří se starají o své vycvičené peery a vycvičené „psycholidi“ve svých krajích, organizují intervence a mapují vůbec systém potřebnosti péče o profesionály v kraji.  V minulém roce se také podařilo, že i zákon pamatuje na to, že zaměstnavatel musí péči o záchranářské duše zajistit. Tuto zásluhu si nepřipisujeme, ale usnadnila nám naše působení. Díky tomu se v minulém roce podařilo navázat spolupráci s Asociací záchranných služeb ČR a s Odbornou společností urgentní medicíny.  Také se daří pomalu navazovat spolupráci s některými většími nemocnicemi, kde management  pochopil, že kvalitních a dobře odborně erudovaných pracovníků zase tolik není a že je dobré se o ty stávající starat, nežli cvičit a vzdělávat ty, kteří možná čekají za dveřmi. Je to totiž také neekonomické.

Kdyby nebylo osob, které byli ochotni nám naslouchat a v našich aktivitách nás nepodpořili – nebyli bychom tam, kde jsme nyní. Na jejich vyjmenování by nestačilo několik listů papíru a my jim za tuhle pomoc moc děkujeme!

Co se zatím nepodařilo: republiku máme vycvičenými peery někde pokrytou lépe, někde méně a někde vůbec. Důvod? Možná je naše domněnka mylná, leč – stále se setkáváme s táhnoucími se předsudky o kvalitě života zdravotníků. Stále je mezi odpovědnými mnoho těch, kteří se domnívají, že zdravotníci (a záchranáři obzvlášť) žádnou péči o sebe prostě nepotřebují. Jejich úkolem je se starat o druhé a nemyslet na sebe a na obnovu svých sil. Zajímavé je to, že když se něco stane člověku s tímto předsudkem a dovolí si nabízenou pomoc přijmout – zpravidla (jistě ne vždy) svůj předsudek umí opustit a pak i v daném místě nejsme již nevítanými návštěvníky.

Podobnou pověrou, kterou se nám zatím nedaří na určitých místech minimalizovat, je to, že péče o pečovatele je moc drahá. Nejsme si jisti, jestli si dal někdo ze zodpovědných tu práci a spočítal, kolik stojí vycvičení nového kvalitního zdravotníka do vysoce specializované činnosti včetně získání letité zkušenosti. Obáváme se, že ekonomická náročnost  peer péče ( to je to, co SPIS nabízí)  je proti tomu kapkou v moři. Ale zpráva zaměstnancům, kterou  instituce při umožnění peer-péče  vysílá, je: „máme o Tebe zájem, stojíš nám za to, abychom se o Tebe starali“.

Ne všude se nám podařilo odpovědným, ale i samotným zdravotníkům vysvětlit, že naším cílem je reakce, které se dostavují a někdy vypadají různě „divoce“,  nepsychiatrizovat. Vedeme  zasažené zdravotníky k tomu, aby hledali a používali své mechanismy, které jim pomáhají se s náročnou situací vyrovnat. Chceme, aby věděli, že pro nás jsou normálními, nikoli pacienty, které je třeba psychiatricky léčit.

A ještě jedna věc se nám ne zcela podařila – dosáhnout toho, aby samotní zdravotníci chtěli vzít svůj život do svých rukou a starali se o jeho kvalitu sami: nikdo jiný to totiž místo nich neudělá.

Věříme, že se nám to někdy podaří a že sami zdravotníci, tedy i záchranáři, se v budoucnu naučí se o sebe víc starat a že si sami sobě dovolí si o pomoc ve zvládání náročných situací, říct. K poznání, že tento krok je neznehodnocuje, mají někteří ještě notný kus cesty. Nech´t ta cesta není moc dlouhá!

PhDr. Blanka Čepická, Ph.D.

 

Změny v roce 2012

 

V roce 2012 došlo k významné změně, která se týká Systému psychosociální intervenční služby (SPIS) ve zdravotnictví. Nabytím účinnosti Zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě je povinností organizace tuto službu pro zaměstnance (a v případě mimořádné události i pro jiné zdravotníky, například z příjmových oddělení nemocnic) zajistit. Je to jednou z činností pracoviště krizové připravenosti – přímo definováno v odstavci b), a vzdělávání v této oblasti spadá pod bod c).

 

Doslovně je v textu zákona uvedeno:

§ 16 : Pracoviště krizové připravenosti:

a)Pracoviště krizové připravenosti je určeno pro koordinaci úkolů vyplývajících pro poskytovatele zdravotnické záchranné služby z krizového plánu kraje, havarijního plánování a dokumentace integrovaného záchranného systému,

b) psychosociálních intervenčních služeb pro zaměstnance poskytovatele zdravotnické záchranné služby a další zdravotnické pracovníky v případě mimořádné události nebo krizové situace při provádění záchranných a likvidačních prací;

c) vzdělávání a výcviku pro plnění úkolů poskytovatele zdravotnické záchranné služby v oblasti krizového řízení, urgentní medicíny a medicíny katastrof;

 

Došlo i ke změnám v organizaci systému, nadále nebude garantován Ministerstvem zdravotnictví. Po dohodě ředitelů na valné hromadě Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR dne 2. března 2012 přešel SPIS pod tuto organizaci, s odbornou garancí ze strany Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP. Každá záchranná služba uhradí do společného fondu stejnou částku z prostředků na krizovou připravenost a z tohoto fondu bude financována většina aktivit SPIS. Provozování webu bude i nadále zajišťovat Odbor bezpečnosti a krizového řízení FN Brno, stejně jako administrativu nezbytnou pro udržení systému. Tyto změny mohou napomoci poskytování péče za stejných podmínek a stejným způsobem ve všech záchranných službách. Zajištěno je to mimo jiné i jednotným vzděláváním poskytovatelů (peerů, ale i koordinátorů) a definovanými požadavky na jejich kontinuální vzdělávání.

SPIS se bude snažit rozvíjet spolupráci i s lůžkovými zdravotnickými zařízeními. Na některých urgentních příjmech a v akutních oborech medicíny již začíná nabídka psychosociální péče pro zaměstnance fungovat a je potřeba stejně jako pro záchranné služby.

 

MUDr. Jana Šeblová, Ph.D. 

Předsedkyně Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP 




Karty ke stažení:

0,2 MB